Na boční stěně kaple sv. Alžběty Durynské v Rumburku – Dolních Křečanech dojde v neděli 16. 11. 2014 po skončení poutní mše k odhalení pamětních desek padlých vojáků. Město Rumburk pořádá v neděli 16. 11. 2014 slavnostní odhalení pamětních desek padlým první světové války Dolních Křečan. Vysvěcení desek proběhne po skončení mše svaté celebrované rumburským děkanem P. Pavlem Kadlečíkem v 15.00 hodin. Sraz účastníků je před kaplí sv. Alžběty Durynské v Dolních Křečanech, místní části Rumburku. Po skončení mše svaté se v roli řečníků vystřídají zástupci Města Rumburk a členové Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české. Na závěr slavnosti budou pamětní desky požehnány duchovním správcem místa páterem Pavlem Kadlečíkem. Dvě nové žulové pamětní desky o výšce 1,7 m vytvořil kamenosochař Michal Nepomucký z Děčína.
Původní třímetrový neoklasicistní památník padlým a válečnými útrapami zemřelým obce Dolní Křečany byl roku 1922 umístěn na rohu pozemku tehdejšího obecního úřadu. Při výběrovém řízení byla zvolena k realizaci nejdražší varianta, což se výrazně podepsalo i na neobvykle kvalitním provedení památníku. Dílo bylo svěřeno J. Engelmannovi z Krásné Lípy. Slavnostní vysvěcení za hojné účasti zástupců úřadů, školní mládeže a mnoha spolků se uskutečnilo v neděli 10. září 1922 ve 14.00 hodin. Téhož dne ráno se konala v rumburském klášterním kostele mše za oběti první světové války. Slavnost se nesla v duchu protiválečných vystoupení, která dávala naději, že podobný konflikt se nebude již v budoucnu opakovat. Všichni byli válkou a válečnou bídou hluboce zasaženi a vnitřně otřeseni. Nebyla rodina, které by se citelně válka nedotkla. A region Šluknovska byl po rozpadu Rakouska – Uherska velmi postižen hospodářsky ztrátou stávajících trhů. Všichni tak na slavnosti svorně doufali v lepší budoucnost. Jak udává novinový příspěvek – projevy příbuzných obětí první světové války byly natolik emotivní, že málokdo se ubránil slzám. Trýznivé vzpomínky měl z války skutečně každý. Stačilo rozeznít jen jednu strunu a celý početný zástup byl vnitřně srozuměn. Kdy přesně byl památník obětem první světové války z Dolních Křečan odstraněn, není zdokumentováno. Bezesporu byl jeho kámen dále využit, stejně jako památník padlým Horního Jindřichova byl přetvořen na symbolický památník na popravišti vůdců Rumburské vzpoury.
Jelikož dnes objekt bývalého Obecního úřadu v Dolních Křečanech, známý spíše z historie pozdější jako mateřská školka, patří soukromé společnosti, která potřebuje tuto část pozemku využít pro zbudování příjezdové komunikace pro nákladní přepravu, bylo nutné vyhledat jiné místo, které by důstojně nahradilo původní. Dolní Křečany jsou dnes svou podobou značně nesourodé, a druhé tak strategicky výhodné místo pro memento války, dobře viditelné, nebylo snadné zvolit. Diskusí byla vybrána kaple sv. Alžběty Durynské. V mnoha obcích se desky se jmény padlých nacházejí instalovány přímo v kostele, např. v nedalekém Království. (Kde jinde naleznou mrtví odpočinutí věčné?) Paradoxně totiž tím, že je zrušen památník padlým, zaniká tak symbolický válečný hrob (dnes je vše navíc přesně uvedeno zákonem). A patří k naší kultuře přistupovat k zemřelým s úctou.
Realizaci celého projektu na sebe vzalo město Rumburk. Děčínské kamenosochařství Nepomucký se ujalo zhotovení desek dle představ zadavatele. A aby výročí sta let od vypuknutí první světové války bylo i v Rumburku oslaveno důstojně, město šlo v realizaci pamětních desek nejdále, jak to bylo v tuto chvíli myslitelné. Když vznikaly památníky padlým, velmi často na nich chyběla celá řada jmen. Důvody byly různé. U některých jedinců se stále doufalo v návrat, některé rodiny si výslovně nepřály, aby se jméno na pamětní desce objevilo, jinde chyběly finance či zapsání bránila odlišná víra. A jistě mnoho jednotlivostí dnes ani nerozklíčujeme. Na památníku Dolních Křečan se objevilo několik jmen zapsaných jednou, ale zastupovala např. čtyři muže najednou. Proto se tento šetřící způsob zápisu obešel bez dat narození a úmrtí, která vždy podtrhují při bližším zkoumání dojem z války – kolik mladých životů bylo zmařeno. Na základě kroniky Dolních Křečan, seznamu padlých z roku 1920 a původního památníku byl vytvořen soupis jmen zahrnující i muže, kteří toho času již v Dolních Křečanech nebydleli a muže, kteří do obce pravd. zajížděli a byli považováni „za své“.
Dvě stokilové a 1,70 m dlouhé desky ze švédské žuly představují nejúplnější seznam jmen padlých obce Dolní Křečany. Třetí mezi okny připomíná také původní podobu památníku. Jedno „bílé místo“ v historii města je tímto znovu doplněno. Desky byly odhaleny v roce smutného stého výročí od vypuknutí první světové války v souvislosti se svátkem Alžběty Durynské (dle církevního kalendáře) a také v souvislosti s 25. výročím Sametové revoluce.
O obnovu pamětních desek padlým Velké války se zasloužilo Město Rumburk, pracovní tým a Svaz c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české (www.vyslouzilci.cz).
Ester Sadivová
Svěcení kaple sv. Alžběty Durynské v Dolních Křečanech 31. května 1936:
Svatodušní svátky v roce 1936 přinesly dvě zásadní události. Dne 31. května 1936 byly svěceny zvony kaple sv. Alžběty Durynské v Dolních Křečanech, a zároveň došlo k vysvěcení nově dostavěné kaple samotné. K oslavám se připojilo rovněž připomenutí padesátého výročí založení spolku vysloužilců. Počasí však slavnosti nepřálo. V sobotu večer kolem šesté hodiny byly děkanem Fridrichem Fischerem z Rumburka vysvěceny zvony. Patronkou se stala paní Elisabetha Diessnerová z Rumburka, dcera zakladatele dolnokřečanského svatostánku Johanna Jahnela. Svěcení se účastnili, jak tomu bylo zvykem, členové místních spolků, zástupci obce a školy a mnoho místních obyvatel. Ve tři čtvrtě na devět se v neděli odehrálo svěcení kaple samotné. Mohutné přívaly deště neodradily místní od početné účasti. Vyzdobená kaple se pyšnila prací místního truhláře Antona Rösslera, který vyhotovil pro dolní část 56 míst k sezení a v patře 12. Oltář z jeho dílny zdobila překrásná plastika Alžběty Durynské z dílny mistra řezbáře Franze Roscheho z Rožan. Před začátkem slavnosti přivítal zástupce obce Wilhelm Schild vrchního radu dr. Macka z Rumburka, představitele soudu Hiekela z Rumburka a také zástupce státních a samosprávných úřadů, preláta Dr. Adolfa Selbitzkého z Litoměřic a ředitele školy pro neslyšící Patera Johanna Ottu z Litoměřic, děkana Fridricha Fischera z Rumburka a zástupce z řad duchovenstva, zakladatele a stavitele kaple, zástupce spolků a institucí. Za účasti jmenovaných duchovních prelát doktor Selbitzky kapli vysvětil. Místní pěvecký sbor za vydatného deště přednesl chór „Kaple“ od Kreutzera. Následně celebroval prelát mši se slavnostním kázáním. Po svěcení se spolky vydaly k památníku padlým první světové války, kde ředitel Otto, bývalý feldkurát 42. pěšího pluku pronesl obsažný projev. V kapli byla sloužena večer májová mše Dr. Selbitzkým, kde kázal také Pater Johann Otto. Hedvika Weberová z Rumburka přinesla mnohým hluboký umělecký zážitek neopakovatelným přednesem Schubertovy písně „Ave Maria“.
