V červenci 2026 Město Krásná Lípa oznámilo vydání další knihy – Die Waldhauserin / Waldhauserka.
Některá města a obce v regionu vydaly kdysi dávno jeden dva tituly, některé dodnes nic. Leč Krásná Lípa patří k výjimkám, „městská produkce“ už zabírá docela slušný prostor v knihovničce.
Také letos pokračujeme ve vydávání publikací věnovaných historii našeho města.
Tentokrát přinášíme knihu krásnolipské básnířky a spisovatelky Anny Waldhauserové – Waldhauserky, která byla slavnostně představena 10. července 2026. Překladu do češtiny se ujala paní Monika Schwarzová z Kyjova. Redakčně upravil pan Karel Jarolímek.
Anna Waldhauserová se narodila 18. ledna 1860 v Krásné Lípě v rodině průmyslníka E. Michela. V osmnácti letech se provdala za Alfreda Waldhausera ze Šluknova. Stala se významnou lidovou dramatičkou a básnířkou, která tvořila v krásnolipském nářečí a svým dílem zachytila život i jazyk zdejšího kraje. Mezi její nejznámější divadelní hry patří například Pochybní příbuzní, Pečené kuře, Smějící se třetí, Dračí peří, Křížkaři nebo Pašerák Himpich. V letech 1912–1938 vyšlo také pět vydání jejích básní v krásnolipském nářečí pod názvy 30 malých básní, Upřímný pozdrav a Obecné klepy. Anna Waldhauserová zemřela 12. dubna 1946 v Krásné Lípě, kde je také pohřbena. Letos si připomínáme 80 let od jejího úmrtí, a vydání této publikace je tak důstojným připomenutím jejího života i literárního odkazu.
Děkujeme panu Michalu Zenknerovi za zapůjčení původního originálu knihy. Publikaci bude možné zakoupit od středy 15. července 2026 na sekretariátu Městského úřadu v Krásné Lípě za 250 Kč.
J. Drobečková, místostarostka města
Brožovaná kniha o 240 stranách se dosavadním vydaným titulům trochu vymyká. Jednak jde o překlad z ediční řady spolku Bund der Niederländer (sešit č. 11), který k vydání (dle tiráže 1979) připravila Christina Maria Kumf, jednak jde o sbírku básní, povídek a divadelních her, psaných původně v krásnolipském nářečí.
Vydání obsahuje předmluvy jak české, aktuální, tak německé editorky nebo i samotné autorky k jednotlivým obsaženým vydáním básní. Těch pár stránek textu je plno smutku a ne zrovna radostných vzpomínek. Nejdůležitější částí je ale samotná tvorba „Waldhauserky“.
Na první prolistování jsem byl překvapen a nezaujat. Nicméně když se člověk začte, teprve začne vnímat – i když jak sami editoři upozorňují v předmluvě i v samotných textech, řadu věcí nelze z němčiny a nářečí přeložit (ať už kvůli jazykovým hříčkám nebo ztrátě paměti a neznalosti tehdejších souvislostí), spousta toho neztratila význam dodnes. Byť verše nejsou přebásněny, ale „jen“ co nejvěrněji přeloženy, jde z nich cítit, že reflektují zcela běžný, každodenní život, humorné, ponuré i tragikomické okamžiky, to, kolem čeho autorka procházela, co zažila.
Pro představu – z let Velké války, válečná vdova připravuje svých 5 potomků na Štědrý den, který vůbec nebude štědrý, a pověří nejstaršího syna sdělením té smutné zprávy ostatním:
A u dveří hned poslouchá
Co ten pacholek bude říkat –
Zařval: Vy čertovská chásko,
Přestaňte se teď honit.
A pojďte sem, abyste věděli:
I kdybyste se koukali sebevíc,
Nic nedostanete – protože
Ježíšek dnes narukoval.
A ještě jedna z válečné nouze:
Ráno jsem jedl polévku
Z lupení, co si natrhám,
V poledne jsem jedl polévku
Ze zrníček, která si rozdrtím,
A večer sedím u hrnce
A jím polévku ze slupek,
Jsem jako proutek
A už je mi to všechno fuk.
Za sebe mohu prohlásit, že i když nejde o knihu historickou či místopisnou, jsem rád, že ji mám. Dle mého do regionální knihovničky patří. Výše nákladu uvedena není, ale předpokládám, že moc kousků to nebude, tak neváhejte.
