Člověk se neustále učí. Zrovna teď a tady mám na mysli – slova. To, že slovo se může stát „mečem“ i „štítem“ je banalita, které si už ani nevšímáme. Zároveň však nám všem hrozí hluchota se slepotou dohromady, neboť jsme v rámci tzv. „informační exploze“ zavalováni, ať chceme nebo ne, čím dál větším množstvím slov. Je jasné, že pod tím závalem se vytrácejí původní významy (obsahy) slov a abych z dlouhého žvanění vyrazil alespoň něco: jeden si musí dávat setsakra velký pozor, aby se ze slov také něco skutečně dozvěděl. Mířím tím směrem, z něhož si i novinářští rychlostřelci dovolují dělat každodenní srandu: slova jako „odklonit“, či slovní spojení „mimo ústavu“ se (zatím ještě) mohou pranýřovat jako marné pokusy politiků zatušovat jimi prováděné nezákonné činnosti. Nejnověji jsem zaznamenal další pozoruhodné slovní spojení: „incestní převzetí firmy“. Asi je to nějak všeobecně známý pojem z oblasti velkého byznysu, ke mně dolehlo až zcela nedávno. Jde o případ MUS – Mostecké uhelné. Teď se řeší to, kdo v té (zdá se) kriminální kauze udělal méně, respektive více pro to, aby se u nás v České republice nevyšetřila. Jenže na počátku toho bylo ono „incestní převzetí“. Česky to znamená zhruba to, že za peníze firmy si pár šikulů nakoupilo akcie té firmy a tím se stali jejími majiteli. Nemůžu se ubránit silnému pocitu, že na takovou operaci existuje jiné a přiléhavější české slovo, totiž: krádež. Přitom se mně, a zbytek světa, snaží i vysocí představitelé státu přesvědčit, že v té věci, i když o ní vědělo hodně lidí, nebylo nic podniknuto právě proto, že se nejednalo o čistou krádež, nýbrž o jaksi morální provinění v podobě „incestního převzetí“. No, nemohu si pomoci. V případě incestu, jestli nejsem úplně mimo mísu, se jedná o pohlavní styk mezi příbuznými, že? Takže – když se nám, veřejnosti, snaží někdo vnutit dojem, že v případě privatizace MUS jde o drobný morální prohřešek, zvaný „incestní převzetí“, stejně s námi chtějí pořádně „vyjebat“! Co říkáte?
